Jak napnutá struna, co čeká na chvění

Jako trubka na rtu před zazněním

Na znamení čekám, ten malej náznak

Mrknutí mým směrem

Jak zázrak a tak doufám

Že ti nevadí, jak si troufám

Do očí se ti koukám

Jak vánek ti vlasy zvedá

Z ramen a mně to nedá

Jako vodu sítem, nabírám odvahu

Jako s koulí na noze, stojím na břehu

Ve vlnách se houpeš, pod tou bílou plachtou

Mé kapsy jsou prázdné

Chytám rybku zlatou a tak doufám

Že ti nevadí, jak si troufám

Nesměle koukám

Jak vítr ti vlasy zvedá

Z ramen a mně to nedá

Máváš a sbohem mi dáváš

Kanou ti s chutí slanou

Včera jsem byl asi v ráji

Lepší už to nemohlo být

Zvedáš kotvu a plachty

Tak si vzpomeň za černým obzorem

Na toho, co nesmí tě mít

Vítr si tě bere, odnáší za obzor

Dala jsi mi jeden den

Den, co se mi vryje, jako písmo svaté

Do paměti mojí napořád i s tvojí tváří

A ústy, co se nám tak rády páří

Co do ruda září

A stále nás nutí, ať nelení, prosí o spojení

Mávám a sbohem ti dávám

Když tvé tanou, ty dávám stranou

Nové stíny ladných nohou

Zkouším se jí do očí vpít

Nocí plujem a s ránem

Svineš plachty a šeptám ti, ach ty

Nevypluješ

Budem si žít

Před

Další